Filosofie v Čechách, část I.

Dneškem bych rád zahájil dva nové projekty vztahující se přímo k filosofii. První je tak trochu veřejným tajemstvím a tímto příspěvkem jej odhalím, druhý je zatím v zárodku a na stupnici míry utajení se jedná o "ptčko". 

První projekt jsem nazval "Filosofie v Čechách" a jedná se o seriál příspěvků vystavěných na hostujících reakcích, odpovědích a textech ostatních lidí zabývajících se filosofií v České republice. Před časem jsem totiž v rámci komunity "Filozofie" na G+ postoval výzvu týkající se účasti na dotazníku/anketě o aktuálním stavu filosofie v České republice. Dotazování měli na základě vlastního uvážení zodpovědět deset standardizovaných otázek:

1. Co Vás přivedlo k filosofii?
2. Proč má podle Vás smysl se filosofií v současnosti zabývat?
3. V čem spočívá budoucnost filosofie a její přínos?
4. Které filosofické obory Vás především zajímají a proč?
5. …a co filosofie v Čechách?
6. Co považujete za největší úspěch filosofie a co naopak za největší průšvih?
7. Který směr má ve filosofii dle Vás největší budoucnost?
8. Jaký je Váš nejoblíbenější autor či autorka?
9. (Pokud přistoupíme na toto dělení) analytická nebo kontinentální tradice?
10. Jaká tři díla byste studentům a studentkám filosofie doporučili a stručně popsali?

Záměr byl následující (autocitace z úvodu dotazníku):

"Funkce, jež by výstupy z dotazníků měly naplnit, se dají rozdělit do tří základních okruhů:

1. Seznámit odbornou i laickou veřejnost s děním v oboru filosofie prostřednictvím pohledů a zájmů jak vysokoškolských kantorů a kantorek, tak dílčích studujících pokud možno napříč katedrami filosofie v České republice. 
2. Utužit povědomí o stavu a vývoji výuky i studia filosofie v českém prostředí. 
3. Poskytnout zpětnou vazbu a inspiraci všem, kteří mají zájem se filosofií na profesní, polo-profesní či volnočasové úrovni v budoucnu věnovat."

Následně jsem postupně oslovil několik vysokoškolských kantorů, kteří se filosofii věnují profesionálně, stejně tak studentů filosofií se zabývajících a k mému velikému potěšení tato aktivita začala pomalu přinášet své ovoce. I přes letní "hibernaci" jsem k dnešku nasbíral tři zodpovězené dotazníky a další jsou v pořadí. Pokud by i nadále měl někdo zájem se této sondy zúčastnit, nechť mi, prosím, napíše a já mu či jí dotazník velice rád zašlu.

Abych celou věc příliš nenatahoval, přejdu rovnou k uveřejnění odpovědí z úplně prvního zodpovězeného dotazníku. Je mi velkým potěšením oznámit, že jako první zareagoval Tomáš Marvan z Filosofického ústavu AV ČR a proto mu touto cestou ještě jednou děkuji za vstřícnost, velmi rychlou reakci a ochotu se na celém projektu svými odpověďmi podílet, stejně jako za svolení jeho odpovědi na tomto blogu prezentovat. Díky! Nesmím však zapomenout také na Honzu Horského, který mne v projektu podpořil jak konzultací, tak přitakáním celému záměru.

A nyní již k samotným odpovědím, připravte se, bude to jízda!

_________________________________________________________________________________

Jméno, příjmení: Tomáš Marvan
Katedra a pozice: Filosofický ústav AV ČR, vědecký pracovník
Odborné zájmy: teorie vědomí, realismus vs. relativismus, redukcionismus
Online aktivity (blogy, sociální sítě apod.): (velmi občasný) blog Justifiction věnovaný převážně filosofii; příspěvky na G+

_________________________________________________________________________________

1. Co Vás přivedlo k filosofii?

Romantické, zmatené blouznění, které naštěstí rychle vzalo zasvé. 

2. Proč má podle Vás smysl se filosofií v současnosti zabývat? 

Otázka sugeruje, že v minulosti nebyla existence filosofie problémem, teď ale je. Nevím, proč by tomu tak mělo být. Lidé si budou vždycky lámat hlavu nad otázkami, které nelze vyřešit jen tou či onou specializovanou vědou (přestože většinu z nich nelze řešit ani bez přispění specializovaných věd) – například nad otázkou, zda je potrat morálně přípustný. Otázky tohoto typu mají normativní rozměr, jemuž se věda přísně vyhýbá. Vzniká tím mylný dojem, že se jimi kvalifikovaně může zabývat kdokoli. Filosofové zde nevynikají ani tak svou morální nadřazeností, ale spíš svými konceptuálními dovednostmi, díky nimž mohou takové problémy uchopit lépe než kdokoli jiný. 

Jiná část filosofických otázek zase vyžaduje domýšlení vědeckých poznatků. Např. k otázce „Je meritokratický systém konzistentní s tím, co víme o příčinách lidského jednání?“, vám fyzik jakožto fyzik nebo neurovědec jakožto neurovědec neřekne nic zajímavého. 

Filosof se ale může i přímo zapojit do empirického zkoumání problémů – a v současnosti k tomu má víc příležitostí než kdy dříve. Jeho zkušenosti a schopnosti mohou být přínosem, pokud se dostatečně seznámí s principy práce v empirických oborech. Jen by si neměl myslet, že jeho příspěvek do debaty bude ten nejdůležitější (což je bohužel představa, kterou si o sobě my filosofové neustále pěstujeme). 

3. V čem spočívá budoucnost filosofie a její přínos? 

V tom, v čem její budoucnost a přínos spočíval vždy: v trpělivém, systematickém promýšlení problémů, v konstruování argumentů a jejich kritickém hodnocení. Technicky vzato pak vidím do budoucna velký přínos nás filosofů v tom, že nemusíme trávit spousty času v laboratořích, a o to více máme času na reflexi dat, která z laboratoří přicházejí. Žádné poznání nelze uplést jen z dat, je potřeba také jejich teoretického uchopení, které je časově mimořádně náročné. Filosof si také může dovolit být rozkročen přes víc empirických disciplín a sledovat alespoň to hlavní z jejich produkce; pro praktikujícího vědce je toto nedosažitelný luxus. 

4. Které filosofické obory Vás především zajímají a proč? 

Z tradičních oborů filosofie mysli; nejvíc mě ale baví mě ta její část, která je velmi propustná s kognitivní neurovědou a psychologií. Dlouhodobě mě zajímá problém vědomí a postupně jsem dospěl k názoru, že jeho seriózní uchopení se nemůže obejít bez solidního ukotvení ve zmíněných empirických oborech. 

Z novějších oborů mě nejvíc přitahuje filosofie neurovědy. Podobně jako o něco starší filosofie biologie je to obor s dobře nastavenými parametry. Je to disciplína šitá na míru konkrétnímu vědeckému oboru, jeho problémům a metodám. Jako taková je nejen zajímavá sama o sobě, ale relevantní i pro praktikující neurovědce. Filosofové biologie dokázali za několik málo dekád vybudovat impozantní korpus teorií, o jejichž platnosti nezřídka diskutují s biology samotnými. Totéž se podle mě stane i ve filosofii neurovědy. 

5. …a co filosofie v Čechách? 

Bylo by komické namlouvat si, že jsme na špici filosofického vývoje. Přesto u nás existují autoři, jejichž práci se vyplatí sledovat. Z žijících klasiků jsou mi nejblíže Petr Koťátko a Jaroslav Peregrin, kteří oba mé filosofické myšlení výrazně formovali. Z mladších kolegů čtu například Tomáše Hříbka, Juraje Hvoreckého, Filipa Tvrdého, Marka Pichu a Marka Petrů. 

Z institučního hlediska se mi jako určitý problém jeví pragocentrismus. Regionální univerzity by se měly snažit Praze konkurovat, ne jí (například) posílat své nejlepší doktorandy. Pražská katedra na FF UK se může pochlubit plejádou zajímavých osobností a velmi širokým záběrem vypisovaných kurzů. Je ale velmi historicky zaměřená a například se téměř vůbec nevěnuje rozvíjení analytické tradice, neřkuli novějších filosofických proudů. Tuto mezeru by menší univerzity mohly – a měly – zaplňovat. 

Last but not least: je škoda, že nemáme víc ženských autorek. Nevím přesně v čem je problém, ale doufám, že se to změní – alespoň v tomto ohledu bychom vyspělejší svět měli rychle dohnat. 

6. Co považujete za největší úspěch filosofie a co naopak za největší průšvih? 

Co se úspěchů filosofie týče, myslím, že nejsou zanedbatelné. Za ty největší pokládám založení přírodních věd a logiky, objev ateismu a – zcela obecně řečeno – návyk důsledně promyslet problém, kterým jsem se rozhodl zabývat. Největší průšvih? Dílčích průšvihů bylo jistě dost, ale těch jsou plné i jiné obory lidského bádání, od fyziky po sociologii a historii. Největší průšvih, největší průšvih, hmm... tak řekněme třeba pokus o naprosté odříznutí filosofie od empirických oborů, který ale nebyl korigován žádným přijetím vlastních empirických metod. Tento projekt určitě zpočátku působil velmi lákavě, ve svých důsledcích ale podle mě byl spíš kontraproduktivní. Abych předešel nedorozuměním: nejsem toho názoru, že neempirická filosofie je bezcenná, ostatně moje vlastní práce částečně spadá do oboru nazývaného poněkud hrozivým slovem „metafyzika“. Čím dál víc mi ale vadí až obsedantní purismus mainstreamové filosofie: empirickými výsledky se nebudeme zabývat, empirické metody se nebudeme učit, všechno si to „uděláme sami“. Výsledky této tvrdošíjné tendence, slušně řečeno, nejsou impozantní. 

7. Který směr má ve filosofii dle Vás největší budoucnost? 

Těžko odhadovat budoucí vývoj. Tipl bych si experimentální filosofii, ale pod jednou podmínkou: výzkum se přestane úzkostlivě zaměřovat jen na zkoumání lidových intuic a začne se věnovat širší paletě filosofických problémů. Experimentálních filosofů tohoto náročnějšího druhu je zatím poskrovnu, jejich práce ale pokládám za fascinující – uvedl bych třeba původem dánského filosofa Jakoba Hohwyho, jemuž na podzim v Oxford UP vychází monografie The Predictive Mind. 

Rozkvět si slibuji i od výše zmíněné filosofie neurovědy a předpokládám, že stále většímu zájmu se budou těšit také obory, které reflektují společenský dopad vědeckých a medicínských oborů – bioetika, kritická neurověda (k té viz stránku Jana Slabého a jeho kolegů: http://www.critical-neuroscience.org/projects). 

8. Jaký je Váš nejoblíbenější autor či autorka? 

Mám jich rád víc. Samozřejmě otce zakladatele Quinea, pro neústupnost vize, která inspiruje všechny současné filosofické naturalisty. Dennett a manželé Churchlandovi jsou podobně inspirativní, cokoli od nich čtu s velkým potěšením. Quinův filosofický „odkaz“ v současné době nejzajímavěji rozvíjí Alex Rosenberg, jehož Průvodce asi nemusím čtenářům tohoto blogu moc představovat (A. R. je ale mnohem víc než jen Průvodce: přečtěte si třeba jeho Darwinian Reductionism nebo jeho brilantní úvody do filosofie biologie a filosofie sociálních věd). 

Douška: jsem člověk spíše měkký a empatický, a takových je nás asi ve filosofii hodně. Snad odtud pramení ta tendence neříkat lidem tvrdé pravdy do očí a snažit se pro ně zachraňovat zbytky svobodné vůle a vůbec je chránit před „ošklivým“ redukcionismem přírodovědců. Myslím si, že této tendenci je třeba odolat: profesionální filosof není gigolo, aby lidem za peníze šeptal do ouška příjemná slůvka. Proto chovám velký obdiv k lidem, kteří jsou těchto konejšivých tendencí zcela prosti: z hlavy mě – vedle zmíněného Rosenberga – napadá třeba Valerie Gray Hardcastle nebo „bezcitný“ redukcionista John Bickle. 

9. (Pokud přistoupíme na toto dělení) analytická nebo kontinentální tradice? 

Konečně jednoduchá otázka: analytická (ovšem s tím, že v poslední době začínám častěji mluvit spíš o „naturalismu“: analytický styl je zachován jako nezbytná samozřejmost, nová je podstatně rozsáhlejší a systematičtější práce s empirickými výsledky především kognitivně zaměřených oborů) 

10. Jaká tři díla byste studentům a studentkám filosofie doporučili a stručně popsali?

Nemá cenu doporučovat díla, která stejně všichni znají. Takže z těch méně známých namátkou vybírám:

1. Daniel Dennett, Sweet Dreams. Philosophical Obstacles to aScience of Consciousness (MIT Press 2006). Metodologicky zaměřená knížka, nemilosrdná kritika některých tradičních filosofických postupů. Zombáci třeste se!

2. Penelope Maddy, Second Philosophy. A NaturalisticMethod (Oxford UP 2007). Quine je jen začátek, je třeba jít dál. Tato kniha ukazuje kam.

3. Jesse Butler, Rethinking Introspection. APluralist Approach to the First-Person Perspective (Palgrave Macmillan 2013). Introspekce není jeden proces, je to skupina různých procesů. Jesse Butler má přehled o relevantních poznatcích empirických oborů, které dovede zapojit do rámce přesvědčivé filosofické teorie.

________________________________________________________________________________

Nezbývá mi, než opětovně poděkovat Tomáši Marvanovi za odpovědi a prozradit, že příště se můžeme těšit na odpovědi Marka Pichy z Katedry filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. A všem ostatním se zájmem zapojit se, doporučuji neváhat, budu velice rád, pokud se tohoto projektu zúčastníte.